UČEBNICE 01 - 21: Různé druhy jezdeckých ohlávek

Důležitým činitelem pro ovládání a vedení koně je uzdění. Toto se zhotovuje v různém provedení, což platí i o příslušných udidlech. Nutno se zmíniti o tom, že během doby doznalo uzdění určitých změn, a to nejen pokud se účelnosti týče, ale i po stránce provedení. Jinak však každá uzdečka i uzda zastává jeden účel, to jest, ovládnouti koně pokud možno jednoduchým a účelným způsobem.
Různé druhy uzdění vznikají na základě praktických zkušeností jezdců i výrobců, a to hlavně se zřetelem nejen na přednosti, ale i různé vady koně. Totéž platí i o příslušných udidlech. Při výběru uzdění nutno bráti vždy zřetel na to, pro jaký druh jízdy i jezdce je toto určeno. Nutno ovšem věděti, že pro první učební (školní) jízdy jezdce i koně nejlépe vyhovuje uzdečka s jednou otěží a roubíkovým udidlem. Uzda se dvěma otěžemi, udidlem pákovým a stíhlovým, jest určena jen na koně dostatečně v jízdě zkušené, což platí i o jezdci. Uzdění nutno děliti na dva druhy, a to: uzdění normální, určené pro všechny druhy koní s normálními vlastnostmi, a uzdění speciální, určené pro různé koně buď vadné, těžko ovladatelné, nebo nějakým zlozvykem trpící. Důležitou součástí jsou ovšem vždy udidla, vyrobená se zřetelem pro tento účel.
Nejznámější jsou dva druhy uzdění, a to: uzdění s přezkami a uzdění zašívané. Účel mají však oba druhy stejný. Následující stati a ilustrace mají za účel seznámiti sedláře i jezdce s různými druhy uzdění a vyskytujícími se vadami a jejich odstranění.
Názvem >uzdění<< je míněn jednotný název pro všechny druhy jezdeckých ohlávek i s udidly.
Jelikož se však vyrábějí jezdecké ohlávky v různých sestavách, hlavně pokud se týče jejich účelu, má ještě každá jezdecká ohlávka svůj vlastní název. Rozeznáváme tudíž:
uzdečky neboli uzdečkové ohlávky s jedním udidlem a s jedněmi otěžemi;
uzdy neboli jezdecké ohlávky s dvěma udidly (stíhlovým a pákovým) a dvěma otěžemi.
Po tomto vysvětlení používám v následujících statích běžných a nejvíce používaných názvů, a to: uzdečky - uzdy.
Různou kombinací vznikají ještě další druhy jezdeckých ohlávek, jak seznáme z dalších statí. Pokud se týče provedení (výroby) jezdeckých ohlávek, dělíme tyto na jezdecké ohlávky s přezkami a na zašívané (bez přezek).
Pokud se týče účelu, dělíme je na běžné druhy, určené pro normální koně, a na speciální druhy, určené pro vadné koně, nebo trpící nějakým zlozvykem.

Obr. 45 a 47

Uzdečky se používá jako základního uzdění pro všechny druhy koní i jízdy. Uzdečka jest též základem pro hotovení dalších druhů uzdění, které je se zřetelem na vlastnosti koně a zkušenosti jezdce používáno Pro mladé koně (remonty), kteří jsou prvně uzděni, nutno používati výhradně jen uzdeček. Též jezdec začátečník, který se učí jízdě, má míti koně jen uzdečkou uzděného.
Udidlo k této uzdečce jest určeno roubíkové, se silnějším udítkem (udítko je část udidla, procházející hubou koně). Podotýkám, že udidlo se silnějším udítkem působí měkčeji na dásně koně, než udidlo se slabým udítkem.
Správné umístění udidla v hubě koně nutno provésti tak, aby se ani příliš nevzpíralo o koutky huby koně, ani neklesalo zase až do předních zubů koně. Správně umístěné udidlo má pouze volně přilnouti ke koutkům huby koně.

 Uzda

Obr. 46 a 47

Jak je již z uvedeného obrázku patrno, jest uzda dosti složitá věc, proto nutno jí dobře porozuměti. Uzda je určena pro snadnější a citlivější vedení koně, který již zvykl na uzdečku a vyžaduje, následkem své bujnosti nebo jakýchkoliv příčin, pevnějšího vedení. Jest samozřejmé, že ovládání koně uzdou vyžaduje již opravdu zkušeného jezdce, který dovede v pravý čas uvésti v soulad správné působení udidel a tím docíliti žádoucího účinku. Již okolnost, že je uzda opatřena dvěma odlišnými udidly a dvěma otěžemi, nelze ji nezkušenému jezdci doporučovati, neboť nesprávným používáním se kůň zbytečně dráždí a kazí.

Obr. 48

Důležitým činitelem při nauzdění uzdou jest správné umístění udidel v. hubě koně. Udidla se nesmějí ani násilně vzpírati o koutky huby, ani klesati do předních zubů koně. Stíhlové udidlo, umístěné nad pákovým, přiléhá pouze mírně ke koutkům huby koně.
Pákové udidlo je umístěno v bezzubé části dásní - v místech asi proti zábradku. Přitom nutno si pamatovati, že kůň, nesoucí hlavu příliš nízko, snese umístění udidla spíše výše, nebo zase opačně. Podbradní řetízek je důležitá součást pákového udidla. Řetízek musí býti zavěšen na háčky tak volně, aby při volně spuštěných otěžích bylo možno vsunouti pod něho dva prsty vedle sebe. Pro zmírnění tlaku možno uvedený řetízek opatřiti gumovým nebo koženým chránítkem. Zábradní řemínek, pro který jsou při dolních koncích pákového udidla očka, má za účel udržovati pákové udidlo v žádoucí poloze při uvolnění otěží a současně usměrňuje i pohyb udidla. Podotýkám, že tohoto řemínku se málo používá.

Uzdečka (zašívaná)

Obr. 49 a 51

Uzdečka uvedeného vzoru vyniká svou jednoduchostí pokud jde o provedení. Je sestavena ze dvou dílů, které zastávají účel nátylníku. licnic a podhrdelníku současně. Tyto díly jsou k sobě spojeny pomocí přezky nad týlem koně a v těchto místech se uzdečka v případě potře- by zmenšuje nebo zvětšuje. Tato uzdečka působí velmi líbivě na koni. Jinak však jest její účel stejný jako u uzdečky s přezkami. Pro tuto uzdečku nutno používat výhradně nerezavějícího udidla vzhledem k tomu, že je zašito a nelze je tak snadno čistit jako v případě, když je lze odepnouti.

Uzda (zašívaná)

Obr. 50 a 51

Uzda zašívaná je složena ze stejných součástí jako uzdečka, ale je doplněna ještě příslušnými částmi na uzdu. Uzda tohoto vzoru jest s oblibou používána bez nánosníku, pro líbivější vzhled. Udidla jsou ovšem též jen nerezavějící s ohledem na snadnější čištění. Jinak zů- stává účel této uzdy stejný jako u uzdy s přezkami.

Uzdečka (pelham)

Obr. 52

Se zřetelem na koně, který vyžaduje pevnějšího vedení uzdou (se dvěma udidly a otěžemi) a dosud na ni není zvyklý, což platí i o jezdci, bylo sestaveno zvlášť účelné a jednoduché uzdění, složené z uzdečky s dvojími otěžemi a pákovým udidlem, jehož udítko je »lomené« (t. j. uprostřed kloubovitě spojené a tím i pohyblivé).
Vlivem uvedené sestavy, soustředěné hlavně v udidlech a dvojích otěžích, dostává uzdečka vlastnosti uzdy, ale v jednodušším a mírnějším způsobu.
Toto udidlo jest vlastně účelná kombinace udidla pákového se stíhlovým a je známo hlavně pod názvem: pelham.

Speciální uzdečka na stordohubés koně

Obr. 53

Pro závodní koně, kteří vlivem svého temperamentu se nechají v plné jízdě těžko ovládati, ač jinak jsou pro uvedený účel všestranně vyhovující, bylo sestaveno velmi účelné uzdění se zřetelem na jednoduchost a potřebné působení udidla při jízdě. Je to uzdečka s jednou otěží a pákovým udidlem, jehož hýbla jsou pohyblivá, ale udítko jest pevné (nelomené), pouze mírně nahoru vyhnuté.
Dva kožené obloučky (výpomocné řemínky), umístěné na hýblech udidla, jsou určeny pro otěže a současně zdůrazňují účelnější působení
udidla.

Různé druhy otěží k uzdečkám

Obr. 54

Pro snazší držení i ovládání koně, hlavně při závodních jízdách, jakož i proti >klouzání« otěží v rukou jezdce, se používá též různých druhů otěží, upravených se zřetelem na uvedený účel. Tyto otěže jsou sestavovány podle různých přání jezdců a jejich praktických zkušeností. Skoro každý jezdec má oblíben určitý druh otěží, který mu podle jeho zdání nejlépe vyhovuje a na který jest zvyklý. Používá-li se při jízdě martingalu (vidlicový řemen), nutno opatřiti otěže koženými roubíčky, které zabraňují přblížení se kroužku (od martingalu) k udidlům. Průměrná délka otěží je 140 cm. Nejznámější jsou tyto druhy otěží, se zdarem používaných:

• otěž obyčejná,
• otěž zápěstková,
• otěž oplétaná,
• otěž pletená,
• otěž potažená gumou,
• otěž potažená popruhem.