UČEBNICE 01 - 11: Postroje tažné (vozové)

Jízda s vozem, ať již při práci hospodářské nebo povoznické, se zdá na prvý pohled velmi jednoduchá a méně důležitá. Ve skutečnosti však tomu tak není. Nejlépe to posoudíme v tom případě, když vezme opratě do ruky někdo jiný než zkušený hospodář nebo kočí.
Hlavním účelem následujících statí je, aby základy v postrojování koní byly objasněny, a to s té stránky, jejíž znalost je potřebná nejen sedláři, ale i hospodáři a povozníkovi, aby pak vzájemným upozorněním bylo možno postroje, hlavně chomouty, na koních upraviti tak, aby v nich mohli plně využíti svých sil a postroj se jim nestal mučidlem. To je jistě přáním všech, kdo používají koně k jakékoliv práci. Tato kniha chce kromě toho usměrniti názvosloví všech dosud používaných postrojů.
Hospodářskými pracemi jsou míněny veškeré práce, prováděné na polích i doma pomocí potahu a příslušných vozidel.
Povoznickými pracemi jsou míněny zase veškeré pracovní výkony, prováděné po živnostensku pomocí potahu i vozu, jako na příklad rozvážky a dovoz různých potřeb i zboží, a to hlavně po silnicích a cestách.

Důležitá místa kostry koně

Obr. 1

Důležitou částí tažného postroje je nesporně chomout. Jest proto velmi důležité všímati si dobře kostry koně, na kterého máme zhotoviti nový chomout, nebo přizpůsobiti starý. Uvedený obrázek má vyznačena důležitá místa, která přicházejí v úvahu hlavně při výrobě chomoutu. Je ovšem nutno věděti, že skoro každý kůň má určité odchylky ve vývinu vyznačených míst. To je nutno bráti v úvahu zejména při výrobě chomoutu. Platí to i o příslušné podušce do chomoutu.

1 - Bezzubá dáseň pro umístění udidla

2 - Místo pro vzetí míry na chomout

3 - Kohoutek

4 - Kost lopatková

5 - Kloub ramenní

6 - Dýchací trubice

 

Chomoutový postroj (vozový) - špičatý tvar

Obr. 2

Pro potahové práce hospodářské i povoznické se hlavně používá chomoutového postroje, neboť tento postroj je dosud, jak z následujících statí seznáme, nejvhodnější a úplně vyhovuje. Uvedený postroj pro jeden pár koní je sestaven z těchto částí:

• chomouty špičatého tvaru (dva),
• podušky do chomoutu (dvě),
• pobočnice (dvoje),
• výpomocná otěž,
• tažné háky s příslušenstvím k chomoutům,
• uzdy - bez náočních klapek (dvě),
• udidla kroužková (dvě),
• opratě křížové,
• vozový bič,
• ohlávky - vazačky do stáje (dvě).

Pokud se týče tvaru i provedení vozových postrojů, jest viditelný rozdíl toliko v chomoutech samých, neboť jsou vyráběny buď ve tvaru >špičatém<< nebo »kulatém«. Pokud jde o výkonnost koně v uvedených chomoutech, zůstává jeho výkon stejný, neboť oba chomouty jsou stejně zpracované a rozdíl spočívá toliko v uvedených tvarech.

 

Chomout

Obr. 2a

Nejdůležitější částí vozového postroje je chomout. Kožená část chomoutu, zvaná tělo, je na příslušných místech prošita řemínkovými stehy.
Tělo chomoutu je ušito z vepřové nebo hovězí kůže a vycpáno dlouhou slámou. Stloukáním a prošitím se dodá tělu potřebné tuhosti, což je velmi důležité pro udržení tvaru i pevnosti chomoutu. K uvedenému tělu jsou na příslušných místech připevněny pomocí řemínku kleštiny. Kleštiny k chomoutu jsou vyrobeny z jasanového nebo bukového dřeva a jsou vcelku ohýbané. V kleštinách jsou v určeném místě vyvrtány otvory pro tažné háky a se stran umístěny dva kroužky pro otěže křížových opratí. Horní konce kleštin jsou podle potřebného tvaru seříznuty, řemínkem k sobě staženy a ukryty pod koženou stříškou, nebo zašity do kůže. Kleštiny musí býti upraveny tak, aby dodaly a udržely chomoutu potřebný tvar, jakého stavba krku koně vyžaduje. Spony. Po stranách těla chomoutu jsou umístěny dvě ocelové spony, mající za účel zpevniti zadní kraje chomoutu a tím i zabrániti případnému »rozvalení« chomoutu. Dolní konce spon jsou zapuštěny do kleštin a opatřeny matkou na závit. Horní konce se sbíhají pod stříškou a jsou k sobě staženy pomocí silného drátu.
Podložky pod tažné háky. V místech, kde jsou v kleštinách vyvrtány otvory pro tažné háky, jsou umístěny kožené podložky, mající za účel chrániti tělo chomoutu od případného prodření tažnými háky.
Stříška chomoutu (deka) kryje horní konce kleštin i spon a současně doplňuje líbivý vzhled chomoutu.
Kroužek s kovovou podložkou, umístěný při zadním okraji stříšky, je určen pro zapnutí spojovacího řemenu (šlahounu) od pobočnic, aby chomout »nesjížděl« koni přes hlavu, když se kůň sehne nebo v podobných případech.
Ozdobné plechy. Ozdobné plechy mají za účel krýti hlavy hřebíčků, kterými je stříška přibita ke kleštinám a zároveň doplniti líbivý vzhled chomoutu. Pro vyznačení šíře těla chomoutu se používá této stupnice: chomout jednostehový, dvoustehový, třístehový atd. To znamená, že chomout jednostehový jest nejužší a další jsou vždy o jeden steh širší.

 

Obr. 3

Nezbytným doplňkem chomoutu je poduška. Je zhotovena z plátna, vycpána žíněmi a prošita třemi řádky, aby se vycpávka neposunovala. Zadní kraje podušky, zvané opěrné kulatiny, jsou opatřeny koženými díly ze skopovice a v místech, kde doléhají pobočnice při tahu, jsou ještě pevně přišitá kožená chránítka, aby se tato místa neprodřela. Zadní opěrné kulatiny jsou silněji vycpány, aby dodaly a udržely podušce potřebný tvar a zároveň umožnily měkčí opření zadních krajů při tahu.
Dvě zápinky, přišité při předních krajích podušky a jedna zápinka dole, jsou určeny pro připnutí podušky k chomoutu, aby se nějak nepokřivila, což je hlavně u nové podušky velmi důležité.
Hlavní účel podušky je ten, že umožňuje měkčí přilnutí celého chomoutu při tahu a zároveň chrání koně od případného odření nebo otlačení. Prostřednictvím podušky je též možno někdy zlepšiti přizpůsobení chomoutu, a to buď silnějším nebo slabším vycpáním podušky, je-li toho ovšem potřeba. Podotýkám, že při výrobě podušky nutno vždy používat lněného plátna, neboť dobře saje pot a chladí.

Chomoutový postroj, kulatý tvar. (Pro lehké tahy.)

Obr. 4

Pro úplnost popisu o chomoutech se ještě stručně zmíním o lehkém druhu chomoutového postroje, zvaného >moravský, který jest určen pro lehčí druh koní a na lehkou práci nebo rozvážky. Používají jej ponejvíce řezníci, pekaři, zelináři a pod., též rolníci při dojížďkách do města, nebo pro lehčí jízdu vůbec, aby nemusili používati těžších pracovních postrojů. Tento postroj je vlastně velmi vhodný druh po- stroje mezi těžkým pracovním a lehkým kočárovým postrojem. 
Tyto postroje, hlavně pokud se týče chomoutu, vyrábějí se v obyčejném i přepychovém provedení. Případně se tělo chomoutu na vrchní ploše obsadí ještě lakovou koží a kleštiny, které se upraví na žluto, se háky obíjejí ozdobnými kovovými podložkami. obijí dokola kovovým okolkem. Kromě toho se ještě otvory pro tažné

 

Tělo chomoutu jest úzké, do tuha vycpané slamou a neprošívané. Opraťové kroužky jsou připevněny v tak zvané »podkůvce<. Poduška se zhotovuje z modrého plátna, s pestrou pastpulí na zad-
ním švu.
Pobočnice jsou též lehčí, průměrně asi 5 cm široké a náhřbetník je zdoben okrasnými hřebíky, podložen buď plstí nebo koženým pol-
štářkem.
Slahouny jsou oboustranné a mohou se též zdobiti okrasnými hře- bíky. V případě, že jest pod náhřbetníkem kožený polštářek, je nutno upravit náhřbetník na dvě přezky, aby v případě popínání nebo zkra- cování náhřbetníku tento zůstal na svém správném místě. Ostatní části, jako uzda a opratě, zůstávají stejné jako u jiných postrojů.
Nutno se ještě zmíniti, že uvedeného druhu postroje, určeného sice jen pro lehké práce, možno se zdarem použíti na menší druh koní i na polní práce, ale vzhledem k tomu nutno stavěti chomouty důkladněji.

Různé polohy chomoutu na koni při tahu.

Obr. 5

Úprava chomoutu na krk koně vyžaduje zvláště pečlivé pozornosti, neboť koně nemají vždy stejně rostlé krky a téměř každý kůň má nějakou odchylku nebo přednost na uvedené části a v tahu zaujímá jinou polohu. Nelze proto stanovit pevné směrnice, neboť vždy záleží na různých okolnostech, které jsem již dříve uvedl, a též na různých zvyklostech koně i na pracích, které vykonává.
Jako základních pokynů pro výrobu i úpravu chomoutu na krku koně možno použít následujících zkušeností, z nichž nejdůležitější je, zvedá příliš nahoru nebo sklání dolů. jak se kůň při tahu staví, t. j. zda nosí hlavu v normální poloze, zda ji nosí-li kůň hlavu příliš nahoru (hvězdář), nutno pamatovati na to, aby měl asi o půl až jeden coul delší chomout a aby otvory pro tažné háky byly umístěny o něco níže než je určeno pro koně normálního. Nosí-li kůň hlavu při tahu zase příliš dolů, nutno mu připraviti háky umístit přiměřeně výše. přiměřeně kratší chomout, asi o půl až o jeden coul, a otvory pro tažné

Nízký nebo málo znatelný kohoutek na krku koně často zaviňuje. že se chomout při tahu zvedá, »ujíždí« přes kohoutek koně dozadu a tím koni ztěžuje tah. V tomto případě je nutno pomocí spon, někdy i kleštin, horní část chomoutu přiměřeně stáhnouti.
Menší odchylky v délce nebo šířce chomoutu nepřicházejí často ani v úvahu a možno je snadno odstraniti silnější nebo slabší poduškou. Je nutno vědět, že v krajním případě je lépe použít chomoutu, který je koni těsnější (ovšem pouze jako výpomoc na kratší dobu), než chomoutu, který je zase tak veliký a dlouhý, že zapadne koni až přes ramenní klouby. Tyto klouby se totiž při chůzi koně pohybují, a je-li chomout velký, naráží kůň ramenními klouby na okraje chomoutu a v uvedeném místě vzniká bolestivá kloubová odřenina.
Správně upravený chomout na koni.
Správně upravený chomout vypadá takto:
Horní část chomoutu nesmí při tahu »dosedati« na kohoutek koně a má býti od něho vzdálena aspoň na sílu jednoho palce, což má i další význam, že se vznikající teplo při tahu těmito místy snáze vytrácí a kůň se v těchto místech neodpaří.
Dolní část chomoutu musí býti též dostatečně vzdálena od dýchací trubice (průdušky), a to aspoň na sílu jednoho až dvou palců a za žádných okolností nemá na uvedenou trubici při tahu doléhati, chceme-li se vyvarovati toho, aby kůň v krátkém čase nezdušněl a při tahu se brzy neunavil
Správně upravený chomout přiléhá tedy při tahu volně na krční svalstvo se stran a svými zadními okraji se opírá toliko o svalstvo před lopatkami. Kohoutek, dýchací trubice a ramenní klouby zůstávají tak od jakéhokoliv přímého tlaku ušetřeny.

 

Různé druhy tažných háků k chomoutu.

Obr. 6

Pokud se týče provedení a účelu různých tažných háků, rozeznáváme několik druhů, zhotovených se zřetelem na určitý účel. K uvedeným hákům přináležejí vždy závěsky k pobočnicím, náprsník a háček k náprsníku.
Střední háky jsou normální, kterých se nejvíce používá.
Dolní háky jsou určený pro ten případ, když úprava chomoutu vyžaduje umístění bodu tahu níže.
Horní háky jsou určený pro ten případ, když úprava chomoutu vyžaduje umístění bodu tahu výše. V obou těchto případech použitím uvedených háků se vyhneme vrtání nových otvorů v kleštinách.
Srdcové háky jsou vlastně kombinace všech háků dohromady, neboť v důsledku pohyblivého tažného háčku je jich možno použíti pro každý případ, kdy přizpůsobení chomoutu na krk koně vyžaduje pře- místění bodu tahu.
Bodem tahu jsou míněna ta místa v kleštinách, kde jsou vyvrtány otvory a umístěny tažné háky pro zavěšení pobočnic.
Linie tahu je místo mezi chomoutem a rozporkou, jež zabírá napjatá pobočnice. Úhel tahu, vznikající u rozporky, měří asi 11 stupňů. Větší nebo menší úhel tahu má rušivý vliv na výkonnost.

 

Obr. 7

Pobočnice, přiléhající se stran na tělo koně, jsou zhotoveny z jadrné a vláčné hlazenice. Zhotovují se buď polodvojité nebo celodvojité a též různě široké i dlouhé. Normální míra jest 180X7 cm.
Polodvojité pobočnice mají toliko přední část (až za náhřbetník) ze dvou dílů na sebe našitých a jsou tudíž lehčí.
Celodvojité pobočnice jsou zhotoveny vcelku ze dvou dílů na sebe našitých, jsou ovšem i těžší a určeny hlavně pro těžké tahy.
Podpínka, obepínající břišní část koně, jest vždy umístěna na vnitřní pobočnici a je buď pevně řemínkem zašita, nebo zhotovena na zapnutí pomocí přezky a zápinky. Podpínka při zapnutí musí míti dosti vůle, stojícím koni. aby bylo možno pod ni vsunouti na plocho sevřenou pěst při volně.

 

 Náhřbetník jest velmi důležitou částí u pobočnic a je nutno věděti, že obě oka u náhřbetníku musíme vždy upraviti tak, aby se nechala volně převlékati přes oka u pobočnic. Nutno si též pamatovati, že jsou-li oka u náhřbetníku těsně zašita na pobočnicích, nelze je v pří- padě potřeby převlékati přes oka u pobočnic a že omezují zároveň volný a potřebný pohyb pobočnic při tahu i klidné přilnutí náhřbet- níku ke hřbetu koně.
Spojovací řemen (šlahoun), který je vždy umístěn na venkovní straně náhřbetníku a v těchto místech je opatřen ozdobnou růžicí, podloženou zespodu našitým dílem plsti, aby nedřela koně, má za účel spojiti ná- hřbetník s chomoutem a tím také zabrániti případnému »sjíždění< chomoutu dopředu, když se kůň ohne, nebo v podobných případech. Pro připojení pobočnic k chomoutu jsou určeny různé druhy taž- ných háků. Viz obrazec č. 6. Pro připojení pobočnic k vozu (k rozporce) jsou zadní konce pobočnic opatřeny buď řetízky nebo konopnými postraňky.

Podocasník

Obr. 7a

Potřebným doplňkem pobočnic je ještě podocasník, který má pevněji zadržovat chomout při různých situacích, hlavně při sjíždění s velkých kopců, kdy je kůň nucen zdržovat povoz chomoutem. V kopcovitých krajinách je tedy uvedený podocasník nezbytnou součástí pobočnic, neboť spojovací řemen (šlahoun), umístěný na náhřbetníku, v těchto případech málo vyhovuje.
Podocasník, navlečený pod ocas koně, prochází volně průvlečným očkem náhřbetníku a je zapjat do kroužku, umístěném ve stříšce chomoutu. Stojí-li kůň volně, musí být mezi kořenem ocasu a kulatinou podocasníku aspoň 1 palec vůle.

Obr. 8

Uzda je zhotovena výhradně bez náočních klapek a opatřena kroužkovým udidlem. Části, z kterých je složena, jsou: nátylník, čelenka, udidlo, podhrdelník, lícnice (dvě), nánosník, ozdobné růžice (dvě) a kroužkové. 

Čelenka se ještě obšívá ozdobným voskovaným plátnem nebo koží. Udidlo. Pokud se týče udidla, nutno dbáti vždy toho, aby bylo volně umístěno v bezzubém místě huby koně a nevzpíralo se o koutky huby, anebo nebylo zase příliš nízko. Ke koutkům huby koně musí udidlo jenom lehce přiléhati.

 

Udidla

Obr. 9

Běžným druhem udidel jsou kroužková udidla. Pro koně >tvrdohubé« nebo nějakou vadou postižené (pokud se ovšem týče huby) jsou určeny zvlášť některé druhy udidel, zhotovené se zřetelem na uvedené vady. Jinak však mají všechna udidla stejný účel, t. j. ovládati koně pokud možno jednoduchým a snadným způsobem.

 

Vozové opratě křížové (český vzor)

Obr. 10

Pro vedení a ovládání koně ve voze jsou určeny opratě. Běžný a nejvíce používaný druh jsou opratě křížové (jednoduché). Uvedené opratě jsou složeny z dvojích otěží vidlicového tvaru a dvou zadních dílů, které se sbíhají v rukou jezdce a jsou spojeny přezkou.
Zadní díly opratě jsou k otěžím připjaty v místech asi nad boky koní, pro kterýžto účel jsou opatřeny přezkami.
Otěže se skládají z dílu průběžného (venkovního) a dílu křížového (vnitřního).
Průběžný díl probíhá po venkovní straně koně a je podle potřeby na slabším konci vyztužen koženým podložením, opatřen pěti dírkami, potřebnými pro zapnutí a popínání dílu křížového. Jadrnější konec je opatřen přezkou a zápinkou zapjat do kroužku udidla.
Křížový díl je ten, který je zapjat do průběžného dílu a předním koncem do kroužku udidla druhého koně. Přepínáme jej podle potřeby v tom případě, když chceme hlavy koní přiblížit k sobě, nebo od sebe oddálit. Uvedený vzor křížových opratí jest pro vozový postroj nejvhodnější vzhledem k své jednoduché a účelné sestavě. Při zapnutí křížového dílu má býti o 15 až 20 cm delší, podle toho, jak chce míti kočí hlavy koní daleko od sebe.
Název »křížové opratě vystihuje správně účel jejich použití, neboť vnitřní křížové díly u otěží jsou po provléknutí kroužky na kleštinách zapjaty do kroužku udidel druhého koně a lze je tudíž uvedeným křížovým sepnutím hlav koní velmi snadno ovládati.
Normální zapnutí křížového dílu je v prostřední dírce (dírek jest celkem pět a jsou od sebe vzdáleny 4 cm), při čemž je křížový díl asi o 15 cm delší a hlavy koní jsou přitom rovnoběžně s ojí vozu.

 

Výpomocná otěž s lanou

Obr. 11

Potřebným doplňkem vozového postroje je výpomocná otěž s lanou. Této otěže se používá hlavně v tom případě, když náruční kůň pro svůj temperament nedrží v tahu krok s koněm podsedním a jde stále dopředu.

Lana je samostatný díl. Je na zadním konci upravena v popínací oko, potřebné pro navléknutí na rozporku podsedního koně a připjata na otěže, k tomu účelu umístěné v kroužcích u chomoutu a zapjaté k udidlům >temperamentního náručního koně.

Bič.
Bič je složen z bičiště a koženého šlehounku. Je v ruce kočího více jen odznakem povoznického stavu a má býti používán skutečně účelně a nikoliv často. Nevhodným použitím biče v nepravý čas dosáhne se často pravého opaku a kůň se jen kazí.

 

Ohlávka - vazačka (do stáje)

Obr. 12

K uvázání koně ve stáji se používá zvláště k tomu účelu sestavené ohlávky s řetězovým nebo koženým vazákem na přivázání ke žlabu. Nejvhodnější je kožený vazák, a to proto, že řetízkový vazák při pohybu koně hřmotí, což může míti i škodlivý vliv na sluch koně.
Účelné jest uvázání koně na samočinně se pohybující vazák, který po zapnutí k ohlávce prochází volně kroužkem u žlabu a jeho dolní konec je opatřen dřevěným závažím, k tomu účelu určeným. Při podobném uvázání je znemožněno »zapletení koně předníma nohama do vazáku. Vazák koni nijak nepřekáží a umožňuje mu každý potřebný pohyb.
Kromě uvedené vazačky se používá ještě jiných druhů. Účel mají však všechny stejný.