UČEBNICE 01 - 5: Kůže

Kůže surová (nevyčiněná). Kůže je surovina původu živočišného. Učiníme-li řez surovou koží, tu se nám jeví její složení, a to: srst, po- kožka, sliznice pokožky, škára, svazovina. Jinak jsou v kůži umístěny: žlázy tukové, žlázy potní a kořínky srsti. Mimo kůže z našich zvířat jsou k nám hojně dováženy kůže ze zámořských zemí (Amerika, Afrika, Východní Indie). Tyto kůže jsou ponejvíce ve stavu suchém nebo soleném, aby se nezkazily.
Činění (vydělávání) kůže. Surová kůže, aby ji mohl řemeslník po- užíti, musí býti dříve vyčiněna, t. j. zbavena všech nečistot, srsti a tukovin, a napuštěna potřebnými přípravky a tím proměněna v useň. Rozeznáváme 5 druhů usní pokud se týče vyčinění:

1. kůže tvrdé (podešvice, stélkovice);
2. kůže postrojové (hlazenice);
3. kůže řemenové (krupony);
4. kůže měkké (svrškovice);
5. kůže štípané (štípenky).

Postup při činění kůže v usně je tento: kůže se nejdříve máčejí a máchají v čisté vodě v kádích, do země zapuštěných, anebo v říční vodě, aby byly všude stejně vláčné a zbaveny nečistoty. Pak se roztahují, aby byly všude stejně vláčné. Louží se ve vápenném mléce a zbavují se chlupů (odchlupují se) a to buď v jamách pomocí bakterií anebo pocením (zapařováním) na hromadě. Dále se kůže mízdří, t. j. zbavuje se zbývajících tukovin i masových částí, aby spodek kůže byl rovný. Takto upravená kůže se buď půlí (půlky), nebo kruponuje (kru- pony). Krupováním je od kůže odříznut vaz a krajiny (boky) a zůstává jen čisté jádro - krupon. Dále je kůže na štípacích strojích upravována na potřebnou tloušťku, neboli štípána. Tím vzniká další vhodná surovina, zvaná štípenka. Ze zvlášť silných koží, hlavně volovic, možno odštípnouti 4-5 štípenek. Vyčiněné kůže jsou pak různě napouštěny tuky, různě barveny a leštěny, což se řídí podle toho, k jakému účelu jsou určeny.
Řez správně vyčiněné kůže je stejnoměrně zahnědlý, má pravidelné pletivo a nemá v sobě světlou proužku. Kůže jsou buď váženy, nebo měřeny na stopy a určeny pro obchod. Rozměry jedné anglické stopy se rovnají 30.47 cm do čtverce. Nyní se kůže měří také na kvadráty a dm3. 1 dm2 měří 100 cm2 a kvadrát 1000 cm3.

Různé způsoby činění (vydělávání) kůže. Potřebné látky, kterých se při úpravě kůže v useň používá, se jmenují činiva. Rozeznáváme několik druhů činění, což se řídí podle toho, k jakému účelu má kůže sloužiti. Běžné způsoby činění:

Třísločinění (různé kůry). Kůry stromů, obsahující tříslo, z nichž nejznámější je kůra dubová nebo smrková. Useň takto vyčiněná jesť vláčná a měkká.

Chromočinění (různé chromové soli). Useň takto vyčiněná je pevná a pružná, oproti vodě a teplotě odolná.

Železočinění (různé soli železité): Je to novější způsob činění a useň získává dobré vlastnosti usně tříslové.

Kamencové činění - jirchářství (různé soli nerostné, kamenec a sůl kuchyňská). Takto vyčiněná useň jest pevná i vláčná a tímto způsobem si dříve mnozí sedláři sami různé kůže vyčiňovali. Většinou na šicí řemínky.

Zámišnictví (různé tuky, hlavně rybí). Tyto usně možno čistiti vodou i mýdlem, aniž by tím nějak utrpěly.

Kůže vyčiněná:
Různé druhy kůže. Rozeznáváme různé druhy kůže, používané při sedlářském řemesle a upravených se zřetelem na tento účel: hlazenice, krupon, hovězina, teletina, štípenka, skopovice, vepřovice, jelenice, psovina, holina.

Hlazenice je kůže z hovězího dobytka různé váhy. Při činění je rozříznuta na půlky. Jednotlivé půlky váží 7 až 13 kg. Lehčí půlky, 7 až 10 kg, jsou určeny na lehčí řemení, jako: uzdy, uzdečky, opratě a pod. Těžší půlky, 10-13 kg, hlavně na pobočnice. Hlazenice, určená pro výrobu sedel a příslušného řemení, jest ponechána v barvě přírodní (světle žlutá) a jest zvlášť upravena, voskem leštěna, případně je opatřena vepřovicovým lícem na výrobu sedel. Hlazenice pro výrobu tažných postrojů jest barvena na černo a mírně přimaštěna.

Rozdělení kůže a její části.

Celá kůže hlazenice se hned při činění v továrně, se zřetelem na její účel, dělí a to: buď je ponechána v původním stavu a jen v půli rozříznuta, čímž vzniknou tak zv. »půlky, nebo jsou od ní odříznuty veškeré krajové i vazové části a vznikne tak zv. »krupon< (nebo též hřbet, zvaný jádro). Zbývající části jsou pak dvě krajiny a jeden vaz.

Vazy jsou pak různě vyčiněny a barveny a hodí se pro výrobu různých řemenů a řemínků na méně důležité části, jakož i opravy. Vazy přírodní (nebarvené), určité síly (3-4 mm), jsou vhodným materiálem pro výrobu sedel. Zvláště jsou činěny (na chromovo) vazy pro výrobu kopacích a všech sportovních míčů.
Krajiny lze použíti na různé opravy a kratší řemínky, ale většinou se hodí pro výrobu různých stříšek (deček) na chomout. Jinak jich lze použíti na různé podložky při výrobě sedel (nejsou-li barvené na černo). Slabších krajin možno použíti pro výrobu chomoutů.

Krupon (nebo též hřbet, zvaný jádro) je nejlepší část celé kůže. Jest hned v koželužně vyčiněn a zvlášť upraven pro výrobu všeho druhu uzdění, řemení a sedel, nebo výhradně upraven pro výrobu hnacích řemenů na stroje hospodářské i tovární. Pro tento účel jest krupon zvlášť upravován, aby byl tupší a řemeny, z něho vyrobené, se netáhly.

Hovězina jest kůže z hovězího dobytka různého stáří. Velikost kůže jest 25-30 stop. Je buď různě zbarvena nebo přírodní. Používá se jí hlavně pro výrobu chomoutů i na obsazení zadních kulatin u podušek.

Teletina. Tato kůže jest z telat různého stáří i velikosti. Měří 10 až 15 stop a používá se jí hlavně pro potahy sedlových polštářů anebo pro obsazení zadních kulatin u podušek chomoutů, též pro různé le- movky a obšívky u sedel a čelenek. Pro obšívku čelenek bývá různě barvena.

Štípenka vzniká hlavně při úpravě silné hovězinové kůže, určené na potah nábytků nebo sedacích i opěrných polštářů do kočárů a aut. Často 3-4 vrstvy jsou ze silné kůže odštípnuty na zvlášť k tomu urče- ných strojích. Štípenky jsou též různě tříděny (podle kvality). Štípenka z jádra (kruponu) jest nejlepší. Používá se jí jako nouzového materiálu i při výrobě chomoutů, nebo pro obsazení podušek do chomoutů. Nej- více jsou však upravovány pro účely brašnářské a proto jsou barveny, lisovány a leštěny.

Skopovice je kůže z ovcí. Používá se jí hlavně při výrobě podušek do chomoutů a na obsazení zadních kulatin u podušky. Též při výrobě sedlových polštářů se mnoho používá. Jinak lze ji dosti dobře použíti i pro jiné účely. Jest málo odolná proti povětrnostním vlivům, přijímá rychle a hodně vodu a z těchto důvodů brzo popraská.

Vepřovice je kůže z vepřového bravu, jest do sucha vyčiněna (není mastná) a pouze voskována. Jest určena hlavně pro výrobu sedel, neboť v důsledku své pórovitosti je lehká a vzdušná a tudíž pro uve- dený účel nejvhodnější. Levnější a ne tak čisté druhy vepřovic jsou též vhodným materiálem pro výrobu chomoutů.

Jelenice je kůže z jelenů. Jest vyčiněna na sucho a upravena na jemně česaný líc (velur), čímž se dociluje zvláštní jemnosti a hebkosti. Tímto způsobem se upravují i kůže dančí. Oba tyto druhy kůže bývají přibarvovány na hnědo neb šedo. Používá se jich hlavně pro výrobu závodních sedel a pouze jako ozdoba pro »vyložení<< sedla.

Psovina je kůže ze psů. Jest vhodným materiálem při výrobě sedel, a to hlavně na pastpulky (výpustky) při sešívání krycích křídel se sedákem. Možno ji též se zdarem použíti na různé lemovky.

Holina je kůže z hovězího dobytka různého stáří (kromě starých kusů). Jest jen napolo vyčiněna, t. j. zbavena pouze srsti a na »holo< vyčiněna, tedy holina. Tato kůže zůstává stále plechovitě tvrdá, při tom však pružná a pevná. Pro použití při výrobě je nutno ji rozmočiti a za vlhka zpracovati. Používá se jí hlavně při obšívání koster pro závodní sedla, nebo pro výrobu šicích řemínků, známých pod jménem >trans- parentní«. Při výrobě kozlíkových sedel se jí používá pro základní úpravu sedáku.