UČEBNICE 01 - 12: Vyskytující se vady na postrojích tažných (vozových)

Vady na postroji chomoutovém (vozovém)
Jako na každé jiné věci, tak i na postrojích se při používání vyskytují různé nedostatky a vady bud opotřebováním určité části nebo změnou tělesné váhy koně, při jeho hubnutí nebo tloustnutí, nebo sešlostí stářím a pod.
Veškeré vady jsou ponejvíce lehčího rázu, a jsou-li včas zpozorovány a odstraněny, nezanechávají žádných zvláštních následků ani na koni, ani na postrojích. Tyto pokyny mají umožniti včasné vyhledání a odstranění případných vad.

Vady na chomoutech.

Obr. 13

Zvedání se a »ujíždění« chomoutu dozadu. Často se stává, že je chomout na pohled dobře na krk koně přizpůsoben, ale při těžším tahu se zvedá směrem nahoru a »ujíždí« přes kohoutek a lopatky koně směrem dozadu. Přitom ovšem doléhá svým spodním okrajem dole na dýchací trubici (průdušku) a ztěžuje koni dýchání, jakož i potřebný volný pohyb při tahu. Kůň pak často zaráží, potí se a je brzy unaven. Především je nutno prohlédnout zadní část chomoutu, neboť příčina může spočívati v tom, že zadní kraje těla chomoutu jsou hodně roztaženy (rozvaleny), což se stává hlavně u starších chomoutů, a to buď vlivem jejich sešlosti nebo uvolněním i prasknutím ocelových spon. Takto uvolněný chomout nepřilehne pak dobře zadními kraji ke krku koně, což má za následek, že se chomout při tahu uvedenými okraji neopírá o svalstvo před lopatkami, ale »ujíždí přes lopatky i kohoutek koně dozadu. Tím ovšem svírá lopatky koně i část hrudi se stran a kůň se dusí, potí a unavuje. U koní, kteří mají příliš nízký kohoutek a málo vyvinuté svalstvo okolo kohoutku, nebo kteří náhle zhubeněli, se může tato vada nejčastěji objeviti.
V lehčích případech možno uvedenou vadu u chomoutu buď úplně odstraniti nebo značně omeziti, a to použitím silnější nebo nově přecpané podušky. Nepomůže-li to, nutno chomout znova vzadu řádně stáhnouti pomocí ocelových spon.

Další příčinou uvedené vady chomoutu mohou býti příliš vysoko umístěné tažné háky (bod tahu), což hlavně u koně, který nosí hlavu hodně vysoko (hvězdář), přichází v úvahu. Též příliš krátký nebo krátce zapjatý náhřbetník má vliv na zvedání se chomoutu. Uvedl jsem toliko základní vady, které ovšem bývají různě kombinovány, a to vlivem příliš malého nebo zase příliš velkého chomoutu.

Často bývá kůň do krve, odřený anebo odpařený, a to buď na horní části kohoutku nebo na ramenních kloubech, i v jiných místech, kde při tahu doléhá chomout. Příčiny mohou býti různé. Buď jde o koně krevnatého, který trpí i nějakou vyrážkou, vznikající v každém případě, když se kůň zpotí a náhle zchladne, hlavně v místech pod poduškou, nebo je poduška příliš opotřebovaná a ztvrdlá. Kromě toho, je-li poduška ještě špatně ošetřována, t. j. není-li čas od času zbavena vznikající nečistoty (škraloupu) z potu koně, způsobuje samozřejmě odřeniny.

Vznikající odřeniny na krku koně bývají zaviněny buď přímo samotnou poduškou nebo jsou ještě podporovány chomoutem, poněvadž tyto dvě části jsou závislé jedna od druhé.
Při prohlížení chomoutu přichází v tomto případě v úvahu celková velikost chomoutu, hlavně jeho délka, šířka a těsnost, dále pak spony a kleštiny, a to jsou-li správně staženy na horních koncích a mají-li potřebný tvar. Přitom je nutno připomenouti, že příliš stažené kleštiny i spěry, nebo jsou-li zase následkem opotřebování uvolněny, mají vždy vliv na utvoření některé vady.
Při ošetřování a odstraňování vzniklých odřenin stačí často vyměniti buď chomout nebo podušku, nebo i oboje. V každém případě jest však dobře dáti podušku nově předělati (přecupovati), aby byla měkká. Na vzniklé odřeniny jest vždy dobře upozorniti sedláře.
Našitím polštářků, měkce vycpaných žíněmi pod i nad odřeninu, umožníme rychlejší hojení uvedené odřeniny, která je tímto způsobem chráněna od přímého tlaku.
Odebráním žíněné vycpávky z míst, kam doléhá odřená část koně, docílíme ještě lepšího výsledku, neboť odřená část zapadne do utvořeného dolíčku, při tahu zůstává v poměrném klidu a má možnost se rychleji hojit. Jde-li však o odřeniny vzniklé následkem krevní vyrážky koně, je dobře po dobu jeho léčení použíti poprsního postroje.

Vady na pobočnicích

Často bývá kůň odřen od pobočnic po stranách na hrudním svalstvu, u předních nohou a současně na břišním svalstvu. Při těchto odřeninách, které nebývají nijak těžkého rázu, bývá ponejvíce odřena srst koně, což mu nikterak krásy nepřidá, při tahu jej však uvedené tření pobočnic jistě znepokojuje a jeho pracovní výkon ztěžuje. Takové odřeniny vznikají ponejvíce tím způsobem, že tažné háky jsou málo odehnuty od těla chomoutu směrem na strany a pobočnice při tahu nezaujímají správnou, t. j. rovnoběžnou polohu vedle těla koně, ale přilnou těsně na tělo koně v uvedených místech, což je lehce možné u koně se širší hrudí.
Našíváním plsti nebo srnčí kůže uvedenou vadu sice nepatrně zlepšíme, ale trvale neodstraníme. Nejjednodušší způsob odstranění této vady je přivést tažné háky dostatečným odehnutím do potřebné polohy. Spodní plochy pobočnic nutno ovšem v každém případě dříve řádně prohlédnouti a případně vyvstalé stehy znovu hladkou násadkou, třeba od kladívka, uhladiti a lehce natříti lojem.
Odřeniny hřbetu koně zaviní nejčastěji krátký nebo krátce zapjatý náhřbetník, který ovšem po tomto zjištění řádně uvolníme, aby bylo možno při mírně napjatých pobočnicích a zapjaté podpínce pod náhřbetník volně vsunout na plocho složené prsty ruky. Předtím ovšem nad odřeným místem našijeme na náhřbetník měkkou plst nebo dvoudílný polštářek.

Na uzdě se zvláštní vady nevyskytují. Někdy však přece můžeme pozorovat, že kůň při strojení nerad uzdu přijímá a je kolem uší velmi citlivý. Příčina je obyčejně v tom, že krátkou čelenkou je nátylník uzdy přitahován blízko k uším koně, tísní je, omezuje ve volném pohybu a samozřejmě je i dře. Delší čelenkou tuto vadu snadno odstraníme. Otlačené nebo i jiným způsobem zraněné koutky huby koně bývají dosti časté hlavně u mladých nebo měkkohubých koní. Toto zranění může vzniknouti nešetrným zacházením s koněm, nebo též tím způsobem, že je udidlo příliš vysoko zapjato. Vzpírá se proto o koutky huby koně a tyto se pak snadno otlačí a zraní. Při zjištění této vady nutno povolením lícnic umístit udidlo níže. V případě, že je udidlo již příliš slabé a opotřebované, je nutno je vyměnit za silnější a opatřit je se stran ještě gumovými chránítky. Gumová chránítka mírní ostrost udidla a zároveň chrání citlivé koutky huby. Pro zvláště choulostivé koně možno používat dutého udidla, které je zvláště silné, nebo udidla s gumovým udítkem, kterého se používá pro jezdecké koně.

Učíme-li koně tahu, je v našem zájmu usnadnit a zpříjemnit mu učení. Podle různých zkušeností je nejlépe učit mladého koně v páru s koněm starším a zkušeným. Na koně, určeného k učení, připravme pokud možno lehký, čistý a dobře opravený postroj. Hlavně nutno dbát toho, aby byl chomout dobře přizpůsoben na krk koně a aby byla poduška měkce předělána (přecupována). Tím dosáhneme toho, že chomout dobře »sedne«, netlačí a jeho nutný pohyb nepůsobí rušivě na koně. Kůň nabývá hned napoprvé důvěry k postroji a učení mu jde snáze. Při prvním navlékání chomoutu přes hlavu koně dbejme pečlivě toho, abychom se nedotýkali chomoutem obočí koně, neboť kůň je v těchto místech velmi citlivý, a je-li do nich často chomoutem uhozen, nerad jej pak přijímá.

 

V mnoha případech se použije pro učení koně takového postroje, jaký je právě po ruce. Bývají to většinou chomouty velké, s poduškou starou a tvrdou. Proto se také stane, že se kůň hned v začátcích učení otlačí a někdy i do krve odře. Nelze se pak tomu diviti, že se mu do učení nechce a snaží se různým způsobem zbavit se nepříjemného postroje. Přitom si osvojuje ještě různé nectnosti, jako: kousání, kopání, neposlušnost a podobné zlozvyky, kterých se později velmi těžko zbavuje a které koně znehodnocují. Z mnoha různých zkušeností jest známo, že právě učební doba má veliký vliv na utváření povahy koně pro jeho další život.
Pokud se týče udidla, doporučil bych udidlo se silnějším udítkem. Není na škodu, opatřiti udidlo dvěma gumovými chránítky proti případnému zranění koutků huby koně.
Potřebným doplňkem učebného postroje je výpomocná otěž s lanou. Lana jest připjatá na výpomocné otěže a jest zadním koncem, upraveným v popínací oko, navléknuta na rozpory podsedního koně.
Výpomocná otěž s lanou má ten účel, že prudkého koně zdržuje a nutí ho udržovati stejný krok s druhým koněm, zároveň umožňuje lepší ovládání a soulad celého spřežení.

 

Mimo postroj chomoutový používá se pro práce hospodářské i povoznické také postroje poprsního, ponejvíce v chudších krajích, na př. na Slovensku. Uvedeného postroje, který jest stavěn na způsob kočárového, používá se více z důvodů úsporných než praktických. O účelnosti postroje poprsního a postroje chomoutového bývá často debatováno a jejich výhody a nevýhody jsou různě posuzovány.
Pro usměrnění těchto nestejných názorů na jmenované postroje uvedu různé zkušenosti, získané stálým sledováním a pozorováním koní při tahu v těchto dvou odlišně stavěných druzích postrojů. Při povrchním pozorování by se zdálo, že postroj poprsní by i koni selskému při jeho práci plně vyhovoval. Že tato domněnka je klamná, přesvědčíme se nejlépe při pozorování koně při tahu, a tu vidíme, jak poprsní postroj na koně působí. Jest upraven tak, že poprsnice jako hlavní část, ve které jest soustředěn bod tahu, jest umístěna těsně pod dýchací trubicí (průduškou) a tudíž obepíná hrud koně zepředu i po stranách.
Při tahu o poprsním postroji je tudíž veškerý tlak soustředěn pouze na místa, která mají vlastně zůstat při tahu volná a ušetřena veškerého tlaku. Protože poprsnice, aby koně příliš netlačila, je zhotovena z kůže vláčné a poddajné, má tu nevýhodu, že při tahu přilne těsně na hrudní svalstvo koně, toto příliš svírá a současně omezuje volný pohyb předních nohou. To má za následek, že kůň ztrácí pevnost kroku při těžkém tahu potřebnou, a to i v tom případě, když je poprsnice pro zmírnění tlaku podšita měkkou plstí.
Každá poprsnice, i když je dobře upravena, má další nevýhodu, že hlavně v těžším tahu se vpředu pohybem hrudního svalstva zvedá nahoru a tlačí na okolí dýchací trubice, čímž koni ztěžuje dýchání. V těchto případech, kdy kůň jest nucen vůz zdržovat nebo s ním couvati, má ztíženou práci již tím, že tento postroj neposkytne potřebného opření a jistoty. K oji bývá kůň připojen koženým nebo řetězovým držákem, který se připevňuje do kroužku, zašitého v poprsnici. Někde se dosud připojují koně k oji tím způsobem, že mají kolem krku zapjatý širší řemen »nášijník«, a na ten jest držák navlečen. Tento způsob je však pro koně dosti nepohodlný a koně týrá, protože přímým spojením s ojí zachycuje také veškeré rušivé pohyby a nárazy vozu, zvláště na neschůdných cestách. To koně předčasně vyčerpává a unavuje.
Případy, kdy koně i v poprsních postrojích utáhnou dosti velké náklady, vysvětlují se tím, že jde o koně, kteří jsou používáni pouze pro nákladní jízdy nebo různé rozvážky a tudíž v tomto tahu zkušení. Jelikož se s náklady jezdí pokud možno po sjízdných cestách nebo po silnicích, nepůsobí poprsní postroj koni tolik nepříjemností a kůň si snáze zvyká. Při tomto tahu není kůň nucen se otáčeti tak často na malé ploše a proto zůstává poprsní postroj poměrně ve větším klidu, než když kůň pracuje na poli nebo v hospodářství. Uvedené případy se týkají jen používání poprsního postroje při hospodářských pracích, ale nepřicházejí vůbec v úvahu, používá-li se tohoto postroje pro lehkou jízdu kočárovou. Pro tento účel je poprsní postroj opravdu na svém místě a jeho výhody jsou v tomto případě plně uplatněny. Možno jej též snadno přizpůsobit na každého koně.
Jízda kočárem je sama o sobě lehká a nevyžaduje zvláště velké námahy koní při jízdě, a proto již při výrobě uvedených postrojů je brán zřetel na to, aby postroje na koni působily hlavně líbivě a budily dojem lehkosti a elegance.
Přednosti chomoutového postroje pro těžké tahy.
Nyní uvedu některé důvody, mající za účel vysvětliti, proč jest chomoutový postroj nejvhodnější pro těžké práce hospodářské i povoznické. Chomout je pomocí dřevěných kleštin upraven tak, že při jakémkoliv tahu si udržuje svůj pevný a žádoucí tvar, nesvírá se, a proto koně nijak netísní. Při tahu se opírá chomout pouze svými zadními okraji o svalstvo před lopatkami a proto nezbytný tlak, který při tahu vzniká, je rozdělen na větší a méně choulostivou plochu. Kromě toho je tento tlak mírněn ještě poduškou, která je nezbytným doplňkem chomoutu. V jakémkoliv těžkém tahu má kůň možnost volného pohybu celou přední částí těla, hlavně nohou, což má velký význam při jízdě na blátivých cestách nebo rozmoklém poli, při sjíždění s kopců, couvání a podobných případech.
Další výhoda chomoutového postroje spočívá v tom, že chomout zachycuje a zmírňuje veškeré rušivé nárazy, které vznikají pohybem oje, ke které je kůň připojen řetězovým držákem a náprsníkem. Kůň též snáze ovládá povoz, neboť jej zadržuje hlavně silou, kterou sou- středí v krčním svalstvu, což mu v každém případě umožňuje chomout. Samozřejmou podmínkou vždy je, aby chomout řádně »seděl«, t. j. aby byl řádně přizpůsoben na krk koně.
Kůň v chomoutu táhne vahou celého těla a tím může své síly plně využít. To však nelze říci o poprsním postroji, neboť v tomto případě táhne kůň toliko prsy. Je dokázáno, že kůň při tahu v chomoutovém postroji využívá svých sil stoprocentně, v poprsním postroji toliko padesátiprocentně.
Chomouty dříve a dnes.
Jsou mylné domněnky, že snad chomout je nějakou památkou z dob dřívější povoznické slávy. Jisté je, že právě v dřívějších dobách byla výrobě chomoutu věnována zvláštní pozornost, neboť bylo málo silnic a cesty, po kterých jezdili povozníci, byly jistě v horším stavu, než jsou dnes. A právě proto byl dobře upravený chomout nezbytnou nutností. Dříve se používalo ponejvíce chomoutů se širokými těly (čtyřstehových až pětistehových). V uvedených chomoutech mohl kůň vyvinout větší a soustředěnější odpor krčními svaly, potřebný k ovládnutí povozu v nes jízdných cestách. Tyto chomouty bývaly též bohatě zdobeny různým kovem a je samozřejmé, že takové chomouty byly i dosti těžké.

Pro dnešní poměry stačí úplně chomouty lehkého tvaru, pro běžný druh koní jednostehové a pro koně zvláště těžkého rázu mohou býti o něco širší, dvoustehové. Výkonnost je v obojích chomoutech stejná. Pokrok dnešní doby, upravené cesty, lehčí vozidla, zlepšené sestavy různých strojů, určených pro potah a pod., nutí nás k tomu, abychom potřebné postroje na koně i jiný potah podle toho přizpůsobili a ulehčili potahům práci.
Při vojenských útvarech se používá dosud jak chomoutového, tak i poprsního postroje. Pro namáhavější jízdu, hlavně u dělostřelectva, převládá chomoutový postroj. Novější vzory vojenských chomoutů jsou upraveny tak, že se nechají na určitou velikost, podle potřeby koně, upraviti jak na délku, tak i na šířku.
Udržování chomoutového postroje je poněkud dražší, a to tím, že je nutno, podle potřeby, nejméně jednou v roce, dát předělat (přecupovat) podušky. Toto vydání je však nepatrné, uvážíme-li, kolik různých výhod poskytuje tento postroj pracujícímu koni.