Sedlářství je jedním z mála oborů, kde ruční šití nebylo dosud nahrazeno
šitím strojním a stále patří mezi základní spojovací techniky. Tato skutečnost je podmíněna jak pevností a vzhledem ručního šití, tak samotnou
konstrukcí výrobků.
Nepříznivé podmínky provozu sedlářských výrobků (postroje, hnací řemeny, sportovní výrobky) a jejich namáhání tahem, tlakem a v některých
případech i krutem, vyžadují co nejpevnější provedení spoje při současném
zachování přirozené pružnosti spojovaných materiálů. Sedlářské ruční šití,
provedené Iněnou přízí, obě tyto podmínky zajišťuje. V těchto případech
je ruční šití použito z důvodů pevnostních.
Nelze však opomenout ani konstrukční tvar výrobků jako důležitý faktor
ovlivňující aplikaci ručního šití. Například míče jsou svou konstrukcí na-
tolik prostorově nevýhodné, že použití strojního šití je téměř vyloučeno.
V počáteční fázi lze sice jednotlivé dílce sešívat strojně, ale konečné došití,
tj. uzavření prostorového stavu, již musí být provedeno ručně.
Dále se ruční šití používá u některých typů brašnářských výrobků, na-
příklad při zhotovování speciálních pouzder na přání zákazníka, a u ně-
kterých prací drobného charakteru, jako je šití držadel, sešívání vsuvek,
šití oček a úchytek pro nosné řemeny atd

Zdroj textu - BRAŠNÁŘSKÁ A SEDLÁŘSKÁ TECHNOLOGIE od V. Gřešáka, ISBN 80-03-00356-3, 1990

Po stránce pevnosti patří dvouniťové ruční stehy k nejkvalitnějším šitým spojům. Lze je snadno utahovat a při přetržení jedné z niti nedojde k úplnému oslabení stehu, neboť spojení zajišťuje druhá nit. Dvouniťové stehy jsou velmi vzhledné (ukládají se pod mírným úhlem) a na líci i rubu materiálu jsou stejné.

Délka sedlářských stehů se řídí druhem výrobku. Při šití sedel, jezdeckých postrojů a drobnějších výrobků používáme steh kratší, u výrobků spadají. cích do oblasti tzv. těžké sedlařiny je steh delší. Například u ručně šitých sportovních míčů se udává 12 ± 1 steh na 50 mm šicí dráhy, tj. steh o délce 4,2 mm. Značení šicí dráhy při výrobě sedel se provádí znamenáčkem č. 10 (10 stehů na jeden coul), což představuje steh o délce 2,6 mm.

Sedlářský steh (obr. 13a) - vytváří se prostřednictvím dvou jehel, umístěných na protilehlých koncích jednoho společného návleku. Šité dílo musí být upnuto v koníku nebo svěrce. Při začátku šití se návlek nejprve protáhne prvním otvorem tak, aby se každá z jehel dostala na opačnou stranu šitého díla. V dalších otvorech se pak jehly proti sobě souběžně provlékají, nitě se v otvorech kříži a střídavě procházejí z jedné strany materiálu na druhou.

Postup vytváření sedlářského stehu lze rozdělit do čtyř fází (obr. 14):

1. fáze – protažení návleku prvním otvorem tak, aby se jeho délka rovnoměrně rozdělila po obou stranách šitého díla;
2. fáze – levá jehla prochází před píchnutým otvorem na pravou stranu šitého díla těsně za hrotem vytahovaného šidla;
3. fáze – provlečení pravé jehly týmž otvorem vedle niti protažené ve 2. fázi. Tato nit je při provlékání pravé jehly mírně povytahována levou rukou zpět, aby nedošlo k jejímu napíchnutí provlékanou jehlou;
4. fáze – rovnoměrné utažení návleku do obou stran. Neustálým opakováním fází 2., 3. a 4. vzniká sedlářský ruční steh (5.). Používá se především při šití tenkých materiálů a v brašnářské výrobě.

a - sedlářský steh;

b - sedlářský steh nahazovaný;

c, d - provázání a utažení nití;

e - skrytý steh

Zdroj textu - BRAŠNÁŘSKÁ A SEDLÁŘSKÁ TECHNOLOGIE od V. Gřešáka, ISBN 80-03-00356-3, 1990

Dílce, které jsou určeny k sešívání, se upínají do zvláštních přípravků.
Těmi jsou nejčastěji obyčejné a pérové svěrky nebo tzv. koník. Tato zařízení tvoří upínací čelisti, mezi něž se uchycuje šitý materiál tak, aby jeho
okraje přečnívaly jen o tolik, kolik je potřeba k propíchnutí otvoru šídlem
a ke správnému provázání stehů. Je-li přesahující okraj příliš velký, ohýbá
se materiál pod tlakem šídla, takže se nedosáhne kolmého vpichu.
Zásada při ručním šití je, že šijeme vždy směrem k sobě a dílo je přitom
uchyceno lícovou stranou vpravo. Tuto zásadu je při upínání materiálu nutno dodržovat.

Sedlářský koník v akci

Zdroj textu - BRAŠNÁŘSKÁ A SEDLÁŘSKÁ TECHNOLOGIE od V. Gřešáka, ISBN 80-03-00356-3, 1990